L-ISA, Darwin a věda o zvuku: Interview s Christianem Heilem, zakladatelem L-Acoustics

PSNEurope, prosinec 2018: Jen několik málo lidí mělo tak zásadní vliv na „pro audio“ průmysl, jako zakladatel L-Acoustics a otec line-array, vizionář, Christian Heil. Jeho průkopnický přístup navždy změnil směr, jakým audio průmysl vnímá řešení live zvuku. A zásadní inovace v sektoru, který se poslední dobou vyvíjí rychleji než kdy před tím, přináší i jeho nejnovější exkurze do objektově zaměřeného audia. V tomto interview Christian Heil popíše Danielovi Gumbleovi z PSNEurope výzvy, které musel překonat při vývoji a představení tohoto „pro audio“ kolosu, a představí své pohledy na dnešní trh a technologie, které tvarují jeho budoucnost…

Na vrcholu kopce v Highgate's Leafiest Reaches sídlí londýnské ústředí L-ISA. Pobočka francouzského výrobce reproboxů a řešení ozvučovacích systémů L-Acoustics. Londýnské ústředí se zaměřuje na vývoj „imerzívního“ a „hyperrealistického“ audio zážitku. Skromný exteriér mnoho nenapovídá o obrovském technologickém posunu, jaký se děje uvnitř, a překročení jeho prahu je jako krok do mysli jeho tajemného tvůrce.

Čisté, bílé zdi recepce, občas obohacené o umělecké prvky a fotografie dávají tušit vědecký přístup a směr, jakým se vývoj systému L-ISA bude nadále ubírat. Tento styl pokračuje až do hlavní demonstrační místnosti L-ISA, kde už čeká zakladatel L-Acoustics, Christian Heil, a malý filmový tým natáčí záběry do připravovaného interview.

Je nositelem PhD z částicové fyziky, jeho vášeň pro hudbu a umění, urputnost, smysl pro detail, hluboký respekt pro řemeslo a nekonečný závazek k posouvání hranic možného je hnacím motorem jeho práce. V očích mnoha lidí to byla právě jeho neobyčejná vize a vědecká přísnost, co stálo za prošlapáním cesty k line-array přístupu zesilování zvuku. Stala se tak všeobecným standardem světových live eventů.

A tato neutuchající vášeň k prošlapávání dosud neprobádaných cest mu vynesla Cenu za mimořádný přínos Pro Sound Awards, oslavující ty, kteří obohatili Pro Audio průmysl o zásadní objevy a prokázali průkopnického ducha ve své práci.

„Chápu tuto cenu, jako oslavu inovací, takže v tomto významu jsem na ní velmi hrdý,“ říká Heil. „Jsem hrdý, protože tato cena odměňuje evoluci v daném odvětví, a pokud jsem mohl být součástí, jsem šťastný. Neberu tuto cenu, jako osobní úspěch. Je to zásluha celého kolektivu a na těchto inovacích se se mnou podílelo mnoho lidí z týmů L-Acoustics a L-ISA.“

V počátcích…

Mladý Christian Heil, jako student částicové fyziky na počátku 80. let mohl sotva předpovídat vývoj, jaký audio průmysl nabere během následujících 4 dekád. I přes dlouhodobou lásku k hudbě se díky dosaženým akademickým úspěchům zdála nevyhnutelná kariéra ve vědě. Důležitým bodem Heilova života se i přes to stalo setkání s technikem od zvuku.

„Vzpomínám si na setkání se zvukařem na party, v té době jsem neměl ani zdání, o co tam vlastně šlo,“ vzpomíná Heil. „S tímto zvukařem jsem se spřátelil a stal se mou spojkou s tímto pro mě mnohem zajímavějším světem, než byla fyzika základních částic. A to vedlo k mému rozhodnutí zaměřit svou kariéru jiným směrem. Začal jsem stavět reproboxy všude, kde se dalo – v garáži, v obýváku, … Neměl jsem ani ponětí, co vše je k tomu potřeba. Metodou pokus-omyl, jsem tváří v tvář realitě tohoto průmyslu zjistil, že svůj přístup musím od základu změnit.“

V září roku 1984, pouhé tři roky po získání PhD a mnoha experimentech s různými reproduktory a návrhy reproboxů se Heil vydal úplně jinou cestou, než kam směřoval při studiích, a tak se zrodila značka „hnědých beden“ L-Acoustics.

„Rozhodl jsem se nepokračovat v částicové fyzice, a když se mi podařilo sepsat některé zásadní koncepty, založil jsem L-Acoustics. Zpočátku jsem to byl jen já a moje žena, velmi malý podnik. V té době společnosti, vyrábějící reproboxy nebyly tak velké, jako dnes. Většinou to byly menší firmy s maximálně cca 30 zaměstnanci. Trvalo asi dalších 10 let, než jsme se rozrostli na velikost 10 lidí a značka se stala známá v národním měřítku. V té době jsme měli poměrně malý dosah a jakmile několik společností začalo věřit tomu, co děláme, začali jsme rozšiřovat naši zákaznickou síť.“

Věci začínají zapadat…

I když se Heil rozhodl zanechat slibné kariéry ve vědě, jeho vědecký základ mu pomohl k největšímu průlomu v audio průmyslu. Jeho reputace jako praotce line-array technologie rozhodně nepřišla přes noc, nicméně jako důsledek mnohaletého aplikování pravidel známých z optiky a šíření vlnění na reprodukci zvuku. Za pomoci vědeckých postupů a pozorování tak kultivoval nové principy, které se staly průmyslovým standardem.

„V průběhu 80. let se používaly dva koncepty,“ vysvětluje. „Jedním z nich byly stacky basovek, středo-pásmových a vysokofrekvenčních boxů zvlášť – takové sestavy vypadaly poměrně umělecky, nicméně nebyly příliš efektivní. Chápal jsem to jako pokus spojit spodní, střední i vysoké frekvence dohromady. Pak tu byl další přístup, který kombinoval všechny tyto sekce v jednom boxu. Když jsem zkoušel kombinovat oddělené boxy se svými vlastními produkty, nedosahoval jsem kýženého výsledku spojení. Ve spodním pásmu bylo spojování poměrně snadné, ale nekontrolovatelné; středy se dařilo ovládat až do určitých frekvencí, ale cokoliv nad bylo neřízené chaotické pole. V ostatních vědních oborech, jako laserové technologie a optika bylo běžně známé, že kombinace více zdrojů dohromady je účinnější, tak jsem se vydal tímto směrem. V principu to, co jsme vytvořili, je mechanicky implementovaný zvukový laser. Museli jsme porozumět pravidlům spojování mezi frekvencemi, jak modifikovat vlnoplochu konvenčních driverů. To bylo celkem jasné. Co však nebylo jasné, jak tento princip přinést na trh a jak trh přesvědčit. “

Pravděpodobně náročnější úkol, než dnes legendární line-array V-DOSC vymyslet, bylo dostat ho na trh. Přesvědčit techniky libovolných odvětví, aby se vzdali vyzkoušených a ověřených praktik a nasměrovat je do nových, nezmapovaných vod může být velmi pracné. Vyjímkou nebyla ani Heilova rostoucí značka. „Trvalo sedm let, než se V-DOSC a WST technologie stala standardem,“ poznamenává Heil. „Naším cílem bylo zezačátku nakoupit existující reproduktory na trhu, zamontovat je do boxu a prodat jako celek. Později jsme začali do reproboxů integrovat ostatní technologie, jako například mechanický rigging. Musíte si uvědomit, že na začátku žádný výrobce reprosoustav nenavrhoval svůj vlastní rigging, vše bylo řešeno jako subdodávky specializovaných společností. To však nebyl náš případ. Při návrhu V-DOSC jsme neměli jinou možnost než navrhnout na míru dedikovaný systém zavěšení.“

„Uchopit nové věci trvá delší dobu. Lidé musí nové technologie pochopit a následně jim uvěřit. Musejí přijmout nové způsoby práce, a jako vždy, se na začátku setkáte s nějakým odporem. Některé evropské regiony, jako Skandinávie a sever Evropy byly k novým technologiím otevřenější, další trhy byly oproti tomu více konzervativní a tam to bylo docela oříšek. Nicméně chápu, proč to trvalo déle.“

Takže mohl Christian Heil předvídat takový úspěch nového formátu? Říká, že ani náhodou. „Věděl jsem, že jsme na trh přinesli jeden úhel pohledu na věc, ale byl jsem přesvědčen, že ostatní výrobci přijdou s jinými srovnatelnými koncepty a nápady. Očividně ale koncept Line source array přesvědčil mnoho, mnoho lidí – stále se najde nějaký odpor – ale je opravdu zajímavé, že jsme jako základní koncept „pro audio“ průmyslu, přesvědčili takové množství odborníků.“

Hyper-Realita

Zatímco koncept „imerzívního“, nebo chcete-li objektově založeného zvuku zde už několik let je, pokroky během posledních 18 měsíců vystřelil jeho profil výše než kdy před tím. Nejčastěji je spojován s klasickou hudbou a divadelními produkcemi, poslední dobou je jeho přítomnost cítit i konvenčnějších live prostředích. Britské indie-rockové trio alt-J je první kapelou, která využívá imerzívní hyperrealistický systém L-ISA pro živé vystoupení rockové kapely. Podle Heila jsou ‚hyperrealistické‘ možnosti nabízené systémeme L-ISA prakticky nekonečné.

„Věřím, že používání konfigurace Levá/Pravá je chyba a vždy chybou bylo“ uvádí. "Podle mých zkušeností se zvukem od začátku L-Acoustics jsem žasnul, proč se na koncertech používají pseudo-stereo systémy. Nechápal jsem ten koncept, pouze jsem ho přijal jako praktický. Bylo běžné umístit zvuk na stranu a ponechat střed pódia umělcům a vizuální stránce. Během posledních 30 let se vizuální stránka stala více a více středobodem představení, zatímco poslech se odsouvá stranou. To odpojuje publikum od dění na pódiu, a to vnímám jako společný problém všech koncertů.

„Koncept L-ISA přenáší reproduktory zpět do centra dění tam, kam vždy patřily. Pokud máte možnost dostat signál do těchto clusterů rozmístěných napříč celým pódiem, replikují přirozeně to, co se na něm děje. To technikům, umělcům i produkcím odhaluje úplně nový svět kreativních možností. První předpoklad je však přijmout fakt, že je třeba reproboxy takto rozmístit. To bude asi pro další generace ta největší výzva.“

Heil nicméně uznává, že v samých začátcích nebude koncept L-ISA aplikovatelný na drtivou většinu rockových a popových show, a dodává, že zvýšená komplexnost této technologie potřebuje čas, než se stane široce akceptovanou.

„Další výzvou je integrace zvukového aparátu s osvětlením a video technologiemi. To použití konceptu omezí pouze tam, kde to pro umělce dává smysl, všude tam, kde je zvuk a hudba až na prvním místě, " vysvětluje.“ Alt-J je perfektní příklad komplexní elektronické hudby, která si zaslouží mnohem prostorovější lokalizaci. Zúčastnil jsem se první show Alt-J v Royal Albert Hall a byla to jedna z nejlepších show, co jsem kdy zažil. Světelný design byl naprosto úžasný, ale co by se stalo, pokud bychom měli k dispozici jen mono zvuk? Vůbec by to nefungovalo! Věřím, že hyperrealistický zvuk je budoucnost pro možná 5–10 % produkcí, ale většina stále zůstane u klasického L/R uspořádání, protože zvuk není považovaný za tak zásadní. To je další výzva. Přesvědčit těch dalších 90 % může trvat dalších 15 let."

Heil také okamžitě vyzdvihuje rozlišení mezi imerzívním (obklopujícím) a hyperrealistickým zvukem: " Důležité je, jak reprodukujete, co umělci na pódiu dělají. Pro vytvoření určité intimity musíte být schopni propojit zvuk s účinkujícími. To nemá s ‚imerzí‘ nic společného. Tomu říkáme hyperrealistický zvuk, protože chceme, aby byl přirozený. Ono obklopení je pak jako třešnička na dortu."

Stejně, jako při zakládání povědomí o line-array technologii L-Acoustics, je klíčové pro pochopení plného potenciálu konceptu L-ISA vzdělání. Zatímco formát line-array, který pomohl založit, se prakticky nemění, estetická část live eventů se vyvíjela mílovými kroky, nutno dodat, že často i se spoustou kroků vedle. „Tento trend je potřeba zvrátit,“ říká Heil. „Nikdy není pouze jedna cesta“, dodává. „Genetika dokázala, že k vyřešení dané otázky vede několik různých cest. Můžeme kompletně ignorovat situaci, a dělat zvuk, jak jsme zvyklí. Dělat větší a větší line-arraye a používat stejnou L/R konfiguraci. Ale to by nás zavedlo do situace, kde zvuk bude méně a méně důležitý a vizuální stránka převezme veškerou pozornost. Doufám, že pomáháme publiku a umělcům zjistit, že je potřeba zkombinovat vizuální stránku a zvuk dohromady, abychom nešli směrem, kde je zvuk pouze chudý komoditní faktor.“

Darwin, budoucnost a Brexit

Poslední dobou Heil věnuje většinu času ústředí L-ISA v Highgate, i když je stále plně zapojen ve vylepšování produktové řady L-Acoustics.

„Podobně, jako v automobilovém průmyslu, s každým novým modelem nevytváříme revoluci,“ říká. „Každé dva roky se objeví nový model, přinášející nějaká dílčí vylepšení, my děláme to samé. Naše produkty musí vydržet alespoň dekádu, aby negenerovaly příliš nutných investic pro rental společnosti. Vylepšujeme ve smyslu hmotnosti, praktičnosti, riggingu, ovládání. Novinky jsou v array processingu, vylepšení výsledného zvuku systému napříč celým publikem. Všichni výrobci se na to soustředí, takže se jedná o určitou formu evoluce. Výzvy vždy vzejdou z konkurence – Darwinovský efekt našeho průmyslu.“

Jedna z nejzásadnějších událostí, kterou Christian Heil během své kariéry zaznamenal, byl přechod od analogových technologií k digitálním. Žádná jiná změna v jeho očích neměla na svět audio takový dopad. „Zasáhlo to úplně všechny,“ říká. „Příběh o Line-Array je sice poutavý, nicméně nemá takový dopad jako příchod digitálních a DSP technologií. DSP nám dělá velkou službu každý den. Můžeme nabídnout lepší kontrolu na našimi systémy, lepší modelování a samozřejmě i lepší podporu a asistenci zvukovým inženýrům. Věnuji se také fotografování, a i když debata, zda analog nebo digitál stále probíhá, nesnese srovnání. Digitální svět nabízí mnohem více možností oproti tomu analogovému.“

Když se před čtyřmi lety Christian Heil přestěhoval z předměstí Paříže do Londýna, aby mohl být blíže centrále L-ISA, byla to jedna z největších změn v jeho osobním životě. „Život v Londýně je skvělý,“ říká. „Plánoval jsem se přestěhovat do centra Paříže nebo do Londýna, protože pro projekt L-ISA je důležitý kontakt s lidmi, kteří dělají rozhodnutí, lidmi zabývajícími se zvukem, umělci a tak dále. Rozhodl jsem se tedy pro Londýn a jsem rád, že tu jsem. Je to velmi mezinárodní město.“

I v jeho nabitém programu si Heil v tomto rozhovoru našel chvilku zmínit téma Brexitu. I když stále nabádá audio průmysl k zásadním změnám, přemýšlí o budoucnosti Británie mimo EU a co to může znamenat pro byznys. I když nás možná čeká potenciálně složité období jak v sociální, ekonomické i politické oblasti, je Heilův Darwinistický pohled, jehož základem je přizpůsobení a evoluce namísto odporu a bránění změnám, neotřesitelný.

„Demokracie se rozhodla,“ uzavírá. „Doufám, že chytří lidé udělají chytrá rozhodnutí. A jak jsem již dříve řekl, k jednomu cíli vede několik cest, takže jsem si jistý, že přežije jak Spojené Království, tak Evropa, jen každý trochu jiným způsobem.“