Jak se zvučí heavymetalová bestie z Londýna

Přes 100 milionů prodaných desek, 35 vydaných alb, 45 let na hudební scéně. O kom mluvíme? No přeci o Železné Panně z Londýna, o bozích heavymetalového nebe jménem Iron Maiden. O dlouhé historii kapely, obměně členů a o žebříčkách hitů toho byly popsány stohy a my vás tím znovu trápit nebudeme. Místo toho vám představíme tři muže, kteří stojí za skvělým zvukem nejnovějšího turné Legacy of the Beast.
Seznamte se!

Tajemství FOH

Hlavní mág na FOH se jmenuje Ken Pooch Van Druten. Mnoho let pracuje pulty DiGiCo, v poslední době zejména s jeho vlajkovou lodí Quantum SD7. Na Quantum mám nejradši jeho obrovskou kapacitu a s tím spojenou kreativitu, kterou mi to přináší. Jeho mikrofonní předzesilovače jsou úžasně transparentní. Mám tak čistou paletu, kterou si můžu okořenit tak, jak zrovna potřebuju. Ať už pomocí Waves, třech reverbs procesorů Bricasti M10, nebo multiefektových jednotek Lexicon PCM96. říká.

Během turné měl Pooch 56 vstupový stage rack s 32 bitovými DiGiCo kartami. Rack pak přes optickou smyčku sdílely všechny tři DiGiCo konzole (jedna na FOH a dvě na monitorech).

A jaké to je zvučit Iron Maiden? Za největší zvukařskou výzvu považoval hlavně zamíchání kytar. Jak sám říká, všichni tři kytaristi mají podobný zvukový tón a rozlišit je a udělat je zvukově unikátními je docela náročné. Ani basová kytara nemá tradiční low and heavy basový tón, jak je tomu v ostatních rockových kapelách. Steve Harris má velice osobitý styl, který je jádrem celé kapely. Pro to, abych to mixoval správně nejdřív musím všechno tohle pochopit, bez toho by to nešlo. Mám tam 4 kytary ve stejném frekvenčním rozsahu. Mix je neustále v pohybu a prakticky není okamžik, kdy bych nemanipuloval s některými parametry.
A existuje nějaká tajná přísada na skvělý zvuk? Ken odhaluje své tajné recepty- jasnost a srozumitelnost zvuku. Iron Maiden hrají už skoro 45 let a na koncert nechodí pouze fanoušci kapely jako celku, ale jednotlivých hudebníků. Každý člen tak musí být v rámci celé skladby slyšet jednotlivě. Jedině tak učiníte fanoušky tvrdé hudby šťastnými. Sám hudbu Iron Maiden miluju a tak to prostě míchám tak, jako bych šel na koncert sám. Někdy to sice znamená, že některé prvky jsou trochu přepálené a přehnaně zdůrazněné. Ale když si přes 60 000 fanoušků může na koncertě vyřvat plíce, tak vím, že to dělám dobře.

Samostatnou kapitolou je pak zpěvák Bruce Dickinson. Podle Pooche je to jeden z nejlepších zpěváků, se kterými kdy spolupracoval. Za roky své kariéry moc dobře zná schopnosti a ví, jaké to je ze sebe každý koncert vydat to nejlepší. Po každém koncertu se spolu hodně bavíme o tom, jaký to celý bylo a Bruce se mě pak ptá, co by příště mohl udělat jinak a líp. Pro mě jako FOH zvukaře je nejtěžší zachytit všechny jeho nuance, které ho činí tak skvělým zpěvákem. Často mi ve svém projevu připomíná operního umělce. Úplně cítím, jak mu jdou vokály od břicha, přes hrudník až do krku a hlavy.

Ve světě monitorů

Od roku 2016 má kapela 2 monitorové zvukaře. Kevin Tater McCarthy má na SD7 Quantum na starosti Bruce Dickinsona, Janicka Gerse, Adriana Smithe, Dava Murraye a Nicka McBraina. Na DiGiCo SD12 pak Steve Gonzo Smith míchá samostatně pro Steva Harrise. Bruce a Nicko jsou na klasických wedgích, Adrian, Dave a Janick pak kombinují odposlechy a in-eary. S DiGiCo pracuju úplně nejradši, říká McCarthy.A SD7 úplně miluju. Když byla možnost, přešel jsem na Quantum a zároveň KLANG. Byl jsem za to rád, protože KLANG už nějakou tu dobu používám a je to nástroj, který mi toho umožňuje hrozně moc.

O svých zkušenostech s kapelou mluví Tater s obrovskou pokorou. „Za tu dobu, co s Iron Maiden jezdím, jsem se naučil hrozně moc. Protože kapela nedělá zvukové zkoušky, hodně se při své práci spoléhám na kluky z backline, kteří mi dost pomáhají. Kapela zahraje písničku a půl a my pak děláme úpravy. Jezdíme velké haly a stadiony a abychom měli vždy konzistentní zvuk, tak ty úpravy dělat musíme. Pak taky musím zmínit osobu Steva Smithe, který několik let jezdil s kapelou jako jediný monitorový zvukař. Ten mi radil ohledně nejenom samotného zvučení, ale i lidsky. Díky němu jsem pochopil, co kapela chce a jak pracují. Je skvělé, že spolu můžeme spolupracovat.“

Již zmíněný Steve Gonzo Smith byl v železné rodině mezi roky 1997 – 2012 jediným monitorovým zvukařem. Po skončení jednoho turné se jejich cesty musely, kvůli Steveho zdraví, na chvilku oddělit. Steve se nakonec odstěhoval do Kanady, ale v roce 2016 se ke kapele znovu přidal. Od tebe doby má na starost basistu Steva Harrise, kterémo míchá na DiGiCo SD12. Díky své dlouhé kariéře zná Gonzo pulty DiGiCo opravdu dobře. Jeho úplně první byla D5, po které přešel k SD7. Protože ale při turné Iron Maiden sdílí prostor s druhým zvukařem, zvolil pro tyto příležitosti právě SD12. Na té nejvíc oceňuje její kompaktní velikost, jednoduché ovládání, skvělý zvuk.

A změnilo se něco od dob, kdy Gonzo jezdil s kapelou sám? Určitě ano. Za mých dávných časů měl in-eary jenom Adrian Smith. Zbytek kapely byl na klasických wedge monitorech. Teď mají in-eary i ostatní kytaristé. Steve Harris má základní wedge mix, bicí a vokály. Pak tam máme side-fill mix, který je podobný FOH mixu, kromě pasáží se sólovými kytarami. Zbytek kapely pak nechávám na Taterovi, kterému tímto smekám klobouk, protože dělá skvělou práci.

Přesvědčte se sami!

Pokud patříte mezi fanoušky Iron Maiden, anebo se chcete přesvědčit o umu výše zmíněných pánů zvukařů, budete mít v létě jedinečnou příležitost! Uložte si do kalendáře datum 7.července 2020. Tento den je totiž v Praze zasvěcen tomu pravému, železnému heavymetalu!

photo credit: Steve Jennings