Mixážní pulty DiGiCo řady SD ve Státní opeře – nové drahokamy v kulturní klenotnici

Klenotnice české kultury, budova Státní opery v Praze, prošla v září loňského roku částečnou, ale zásadní omlazovací kůrou. Její starý a již nevyhovující ozvučovací systém s analogovým zpracováním zvukového signálu byl nahrazen zcela novým systémem, jehož srdcem jsou špičkové digitální stage-racky a mixážní pulty britského výrobce DiGiCo.

Z hlediska topologie je celý systém navržen tak, aby byl maximálně flexibilní a při zachování nejvyšší možné zvukové kvality a spolehlivosti přenosu audio signálu dovolil odbavení zvuku ze všech důležitých míst, jako je režie, live-post, orchestřiště a jeviště. Na všech těchto místech byly zřízeny přípojné body, spojené optickými linkami s optickým přepojovacím panelem, instalovaným v technické místnosti za režií. Na tomto panelu se realizuje vzájemné propojení mixážních pultů a stage-racků, přesně podle požadavků právě chystané produkce. Díky optice je přenos audio signálu bezeztrátový i při velkých vzdálenostech, s minimálním rizikem poruch na přenosové cestě. Přenášený signál navíc netrpí klasickými neduhy komunikace po metalických kabelech, jako jsou odrazy na nepřizpůsobeném vedení, parazitní kapacita, útlum při větších délkách kabelů nebo indukce rušivých signálu z okolí.

Pro sběr audio signálu a jeho zpracování jsou k dispozici celkem tři stage-racky a tři mixážní pulty série SD. Největší z pultů, legendární vlajková loď DiGiCo SD7, je se svými 256 cestami s plným procesingem při vzorkování 96 kHz dominantou hlavní režie. Jeho „parťákem“, sídlícím většinu času na live-postu, je 96 kanálový kompaktní DiGiCo SD10–24. Pro mobilní použití a studio je k dispozici DiGiCo SD9, disponující 48 vstupními kanály a 16 sběrnicemi, vše plně Flexi. Všechny zmíněné pulty jsou vybaveny optickým rozhraním s konektory OpticalCON. Vzhledem k předpokládané možnosti mobilního použití byly oba menší pulty dodány v originálních přepravních kufrech.

Optickým rozhraním jsou vybaveny také všechny tři stage-racky – DiGiCo SD-Rack a dva DiGiCo SD-MINI Racky. SD-Rack je osazen čtyřmi kartami s analogovými vstupy, jednou kartou s analogovými výstupy a dvěma kartami se vstupy a výstupy AES/EBU. Výsledná konfigurace je tedy 32 analogových vstupů, 8 analogových výstupů a 16 vstupů/výstupů AES/EBU. SD-MINI Racky jsou v konfiguracích 24/8/- a 24/-/8. Oba jsou shodně osazeny trojicí vstupních karet, dávajících v součtu 24 analogových vstupů na každém racku, a jednou kartou výstupní, která nabízí v prvním případě 8 analogových výstupů, v případě druhém 8 vstupů a výstupů AES/EBU. SD-Rack a jeden SD-MINI Rack jsou zabudovány do standardního 19“ technologického stojanu. Druhý SD-MINI Rack nemá pevné místo a může být používán jako mobilní.

Státní opera, jejíž repertoárovou doménou je opera a balet, patří svým prostorným hledištěm a neorokokovou výzdobou mezi nejkrásnější divadelní budovy v Evropě. Troufáme si říci, že po technické stránce, alespoň pokud jde o systém ozvučení, nyní evropské hranice dokonce překračuje.

Více informací o digitálních mixážních systém najdete v sekci Produkty/Pro Audio/DiGiCo.

Z historie Státní opery (zdroj: web Národního divadla)

Budova Státní opery byla otevřena 5. ledna 1888 jako pražská německá scéna. Její vznik se však datuje už do roku 1883, kdy proběhla jednání o nové divadelní budově pro Německý divadelní spolek. V průběhu tří let vznikl stavební plán, který byl předán vídeňskému ateliéru Fellner a Helmer. Na projektu se podílel autor vídeňského Burgtheatru Karl Hasenauer, na stavbě pak také pražský architekt Alfons Wertmüller. Finanční prostředky pocházely ze soukromých sbírek.

V roce 1938 spolek vypověděl všechny smlouvy a prodal divadelní budovu československému státu. Po osvobození ji dostalo k dispozici nově ustavené Divadlo 5. května, během tří let (roku 1948) však byla připojena k Národnímu divadlu. Jako jeho součást, od listopadu 1949 pod názvem Smetanovo divadlo, budova fungovala až do roku 1992, kdy získala zpět svou samostatnost. Už jako Státní opera Praha fungovalo téměř 20 let. V roce 2012 se budova začlenila do svazku Národního divadla jako Státní opera.